Tečka. Tečka?

Představovala sem si, že napíšu nějaký závěrečný příspěvek, kterým svoji islandskou působnost stylově zakončím. Ale čím víc nad tím přemýšlím a čím více času uplynulo od příjezdu domů, tím míň se mi chce udělat za tím vším tečku :)

Jakkoli se mi začátkem pobytu zdálo nepravděpodobné že bych na Island jela v budoucnu znovu, teď mi naopak přijde, že mým odjezdem se jen odstartoval odpočet času do mého dalšího příjezdu. Ať už na Island, nebo někam úplně jinam.

Protože pokaždé, když něco končí, něco jiného začíná. A nakonec, ona i duha nad večerní Prahou má něco do sebe :)

Takže žádná tečka nebude :) Akorát písnička, která mi moje poslední dny v Reykjavíku připomíná úplně nejvíc

Mama, I'm coming home ....

A je to tu. Report z exkurze z glaciální geologie je odevzdán. Kolo prodáno. Karta do bazénu a na kafe vyčerpaná. Délka pobytu potvrzená. Už zbývá jen prodat učebnici, odhlásit se z úřadu a vytisknout si průvodce Berlínem.
Huš, nostalgie, kšá kšá!!!!

Nutno dodat, že poslední víkend jsem propařila ve velkém stylu - ve čtvrtek free koncert Of Minor Reflection - super! V pátek jsme s holkama vyrazily na prohlídku klubů kde jsme ještě nebyly a já si osvojila dovednost přenášení načepovaného piva v kabelce :) A v sobotu nám náhodou zůstala lahev Martini, tak jsme ji typicky islandsky vypily cestou do baru (jen ty 10 cm podpatky nám chyběly), a pak pařily až do zavíračky a bílého rána :)

Goodbye to Reykjavík's weekend nights!!

Ochutnávka islandské fauny :)

Odjezd se pomalu blíží, tak jsme v sobotu s holkama vyrazily na poslední blešák, každá jsme něco ulovila, já sem si opět usmlouvala 25% slevu, tentokrát na kabát :) A pak už jsme se odvelely do Íslenski Barin na ochutnávku islandské fauny a možná i něčeho dalšího. Bar nabízí isladské specialitky v malých porcích podávaných ve starých sklenicích, takže si můžete dát z každého zvířátka kousek a nezruinuje vás to :)

Vzhledem k tomu že jsme s Lenkou a Martou uzavřely sázku s papuchalky: "Když vás neuvidíme živé, tak vás sníme", moje volba byla jasná. K tomu přibyla v mém případě ještě velryba - plejtvák malý, a tatarák z jehněčího :) Lenka nakonec sázku s papuchalky prohrála, neboť si dala sobí burger a velrybu :) 

Po degustaci přišel čas na dezert - výtečnou pivní zmrzlinu z místního tmavého piva Kaldi. Nemůžu než doporučit, byla úžasná. Servírka se moc nepřetrhla, musely sme si ji po 20 minutách čekání jít objednat k baru, ale stála za to. Pak už sme se jen přesunuly k jezírku nakrmit vodní ptactvo a potom do Babalú na kafe, horkou čokoládu a sušenky. Cestou jsme potkaly promoakci Icelandwearu a po kladné odpovědi na otázku "Is the ice cream for free?" jsme si užily ještě banánový nanuk s čokoládou :-) 

Eat'em all!

Exkurze z Glaciální geologie

Pětidenní exkurze z glaciální geologie do blízkosti ledovců měla být zlatých hřebem semestru. No, pro mě tedy nebyla. První dva dny proběhly víceméně poklidně, autobus dělal zastávky na jižním pobřeží, psali jsme si "exkurzní deník", k večeři dostali řízek a vůbec spoustu jídla :) Pak měly následovat tři dny skupinové práce v předpolí Fláajökullu, jednoho z mnoha splazů Vatnajökullu. Do skupin jsme se nemohli rozdělit sami, ale byli jsme předrozděleni "náhodným výběrem". Naše skupina měla číslo dvě. Nevím jakým způsobem se vyučujícím podařilo vybrat největší loosery z celého kurzy :) Statistická pravděpodobnost byla minimální, papírově na tom naše skupina byla určitě dobře, ale nějak sme si asi nepadli do oka. A ještě k tomu nám moc nepřálo počasí - vítr o rychlosti 25 m/s, při kterém už člověk stěží stojí natož kope díru :) ale aspoň vím jak vypadá písečná bouře :)

No, v naší skupince jsem já a Marta, my dvě exkurzi rozhodně nebereme vážně, Thad, u kterého člověk nikdy neví, Eric, který neví vůbec nic a neustále vykřikuje že chce pryč, Algirdas, který ví hodně, ale je námi tak znechucen, že s námi moc nekomunikuje, a Catherine, která potřebuje dostat dobrou známku, takže to bere vážně :) Navíc jsme si museli zaplatit stravu v přepočtu za 100 €, která za ty peníze moc nestála (což irituje hlavně mě, jak jde o jídlo, neznám bratra :)
No, fotky s popisky jsou na rajčeti, mapka kde jsme byli je přiložená níže, a naše skupina se neustále schází a "pracuje" na reportu z exkurze, ačkoli nemáme nic moc co psát. Ale pořád to interpretujeme :)

Esja 4.5.

Konečně přišel ten den! Zdolala sem Esju! :) Tedy přesněji její nejsnáze dostupný vrchol Þverfellshorn ležící ve výšce 780 m n.m.. Hlavním vrcholem je Habunga (914 m n.m.), ležící asi 3 km od Þverfellshornu. Opsala sem si souřednice pro případ že by okolnosti byly příznivé a já pokračovala dál, ale nahoře bylo ještě dost sněhu, tak hlavní vrchol zůstane prozatím (a mnou asi napořád:) nepokořen :) 

Po ranní návštěvě obchodu kvůli rozměnění drobných na autobus jsem busem dojela do Mosfellsbaer, postavila se na hlavní silnici a během minuty mi zastavilo auto :) Na parkoviště pod Esju to byl jen kousek, přibližně 6 km, a týpek ještě většinu cesty protelefonoval, tak jsme si moc nezakonverzovali a už mě čekala cesta vzhůru. Během stoupání jsem odlovila kešku a pak se zděsila, protože se pode mnou objevilo stádo asi 25 školáků. Na vrchol jsme dorazili víceméně současně, pro srovnání moje kondice je horší než 14-ti letého chlapce v džínách, ale lepší než stejně staré dívky v teplákách :) Na vrcholu sem poobědvala, počkala až se stádo dofotí a zmizí (děvčata nahoře svlékla tepláky a mikiny a fotila se v tílku a kraťasech!) a šla hledat kešku, bohužel marně. Cestou dolů jsem se nějak rozeběhla, protože ačkoli mělo stádo aspoň půl hodiny náskok, na parkovišti jsme se sešli současně. Už nahoře mě napadlo, že by bylo fajn kdyby měli místo v autobuse, že by mě vzali zpátky do Reykjavíku :) Postavila sem se na silnici nakonec opravdu stopla autobus naložený právě tímto stádem :) Pan řidič se těšil že si konverzací se mnou připraví angličtinu na letní sezónu (marně:) ale nakonec sme probrali systém veřejné dopravy na Islandu a neskutečné množství aut která to zůsobila :)

Panorama z Esji, Reykjavík

Kolem dokola Reykjavíku na kole :)

Další loučení s kolem sem pojala jako návštěvu míst kde jsem ještě nebyla a bez kola už bych se tam těžko dostávala, spolu s lovením kešek, a nakonec z toho byla celkem pěkná okružní jízda :) (až mi přestane zlobit GoogleEarth nebo až přeformátuju data z gps, tak přidám i mapičku,slibuju :) 

Vyrazila jsem nejdřív na Perlan, pokochala se panoramaty, pak opět do Kopavoguru, kde mě ničí 2 kešky, které nemůžu najít, potom do Ellidáardaluru, údolí řeky Ellidá, poklidného parku uprostřed městského obchvatu, kde hopkají zajíčci, zurčí potůček a vodopád a zpívají ptáčci ... Kýč jak vyšitej! Už jsem jen čekala kdy mě přepadne Alenka :) Potom jsem měla v plánu pokračovat na další kešky na sever, ale nějak se mi za přestalo chtít, tak jsem sjela z kopce dolů do Hamraru (mají tam moc pěknou cyklostezku zavěšenou pod mostem), dala si na vyhlídce pozdní oběd a jela zpátky. Nemůžu říct že bych cestou bloudila, ale silnice mě neplánovaně vyhodila na místech, kde jsem byla na procházce svůj první den v Reykjavíku, tak mě popadla taková předodjezdová nostalgie :)

Celkem z toho je dalších 31 km na podhuštěných gumách a 3 kešky, fotky z výletu jsou na rajčeti. 

Panorama z Perlanu, S -> JV

Ellidáardalur

Ellidá

Cyklostezka Reykjavík - Hamrar

Jak mě málem eskortovali ... :)

Protože se pomalu blíží čas kdy prodám kolo, chtěla sem si udělat menší cyklovýlet po okolí a sesbírat cestou pár kešek. Volba padla na Bessastadir, sídlo islandského prezidenta, takové místní Lány :) kešky cestou se mi moc nedařily (já tvrdím že tam prostě nejsou! :) první jsem ulovila až na Gardaru, kde jsem neodolala a posvačila v mechu a lišejníku, protože šlapání proti větru na krapet podhuštěném horském kole člověka docela vysílí :) Pak jsem se vydala lovit kešku přímo do Bessastadiru, ale po chvíli bloudění po lukách a hledání cesty si pro mě z prezidentské rezidence přijelo velké černé auto a bylo mi oznámeno že tam nemám co dělat, oficiálně kvůli hnízdění ptáků. Akorát že ti ptáci byly ty samé husy, přes jejichž území vede v Reykjavíku cesta do školy :) Tak jsem se spakovala a ujížděla zpátky do maloměsta, kde jsem cestou vyzvedla ještě jednu kešku u termální pláže, celkové skóre za celý den tedy bylo 2 kešky a 36,5 km. 

Gardar

Bessastadir, z uctivé vzdálenosti :)

Ať žije první máj!

Protože prvomájové průvody si z dětství opravdu nepamatuju, vyrazila jsem se podívat na jeden místní :) Průvod byl zahájen hymnou pracujících - Internacionálou a pak už se pracující vydali za zvuků pochodové hudby (dechovky) směrem do centra. Na začátku se srocovaly odbory, pracující a jednotlivé zaměstnanecké kluby (pošta, knihovna ... jak to nazvat? :) a na konci průvodu už byl víceméně mix lidí co doma spáchali nějaký transparent a přišli vyjádřit svůj názor (mír!, svobodu Palestině! nějaké poselství na gay vlajce ... :) Celá akce byla zakončena jakýmsi programem na náměstí. 

Pokud si to chcete užít stejně jako já, mám k dispozici asi 10 minutové video. Ale při nahrávání se vždycky vyskytne chyba, takže video bude pro zájemce asi jen soukromě ;)

Narozeniny na Islandu

Tímto všem děkuju za přání, zejména těm, kterým jsem zapomněla odepsat :) Děkuji, děkuji! Doufám že tím, že jsem měla narozeniny v době svého pobytu na Islandu nepřijdu o oslavu doma! :) 

Narozeniny jsme s holkama slavily v poklidu, já jsem upekla štrůdl, Marta bábovku s čokoládovou polevou, vypilo se pár piv, následovala exkurze do barů Reykjavíku a na místní poměry časně ráno jsme se odebraly domů :) Kocovina se nekonala. 

Nedalo mi to a udělala sem si radost školním termohrnkem. No, školním. Koupili byste si v Čechách hrnek s nápisem "Menza"? :) A ještě jsem dostala epesní kočičkové mýdlo od kolegyně (doufám že bude i mňoukat!).

Jinak, popřál mi i náš univerzitní SIS, tolik inspirace pro UK :)  

Co teď?

Začala sem odpočítávat poslední měsíc svého působení na Islandu. Moje působení ve škole se víceméně završilo, už mě čeká jen 4-denní exkurze z Glaciální geologie v květnu a pak už jen spáchat report a pomalu začít pakovat kufr. Zkoušky už mám za sebou všechny (haha, nikdy bych neřekla, že budu schopná se rozepsat na stranu a půl A4 odpovědí na konkrétní otázku, na kterou neznám odpověď... :-), teď už jen čekám na výsledky. 

Seznam věcí co bych chtěla stihnout navštívit/udělat do odjezdu mám celkem jasný - podívat se na Vestmannayear (mimo jiné kvůli tomuto fenoménu), vidět/vyfotit/ochutnat papuchalka, odhodlat se ochutnat fermentovaného žraloka (pro vysvětlení odkaz), odlovit kešku na vrcholu Kirkjufellu a sesbírat všechny zbylé v okolí Reykjavíku, zajet si do Blue Lagoon opatlat se bahnem ....

Takže už si pomalu píšu seznam věcí které chci podniknout (rozuměj sníst a vypít) po příjezdu domů :-)

Jinak, pro čtenáře schopné číst v angličtině a mající slabost pro skandinávské země opravdu doporučuju tuhle stránku. Spousta zábavy nejen na dlouhé zimní večery! :-) 

Scandinavia And The World

Polární záře

Asi jako každý kdo se ocitl na severu, i já jsem si přála vidět polární záři :-) to zahrnovalo pravidelné kontroly oblohy od ledna, noc co noc u předpovědi, a pořád nic. Tu největší jsem pak zaspala, protože krůta zrovna válčila se spolubydlícími a vypnula nám internet .... ("Viděla jsi tu záři včera? Největší za posledních 15 let! Bylo to všude!" "Ne...."). Poprvé jsem ji viděla jen krátce, přes mraky, ale zato byla pěkně silná. Pak jsem to vzdala - když to přijde, tak to přijde samo :-)
Přišlo to hned po nastěhování do nového bydlení, pěkně z okna z kuchyně :-)

Opravdový zážitek pak byla polární záře na Snaefellsnessu, kdy jsme asi hodinu leželi venku v trávě a nestačili zírat :-) 

No a teď mám konečně i fotky - jedna moc pěkná záře se totiž objevila na Z-JZ horizontu, takže byla pěkně pozorovatelná z okna z mého pokoje a tudíž i dobře fotografovatelná. Tak ať z toho doma taky něco máte, tady je pár fotek:

Nur zwei kurze Bemerkungen :-)

Dnes stručně dvě aktualitky z tohoto týdne:

Ačkoli se to v Čechách asi bude znít divně, na Islandu oficiálně začalo léto :-) třetí čtvrtek v dubnu je totiž volno a slaví se začátek léta podle vikingského kalendáře (ten byl vskutku zapeklitý, nebo kromě léta obsahoval ještě zimu:-) Letos tedy 19.4. Léto je zatím pěkné, už asi 4 dny v kuse nám tu svítí sluníčko a teploty se pohybují kolem příjemných 2-8°C. Jen tak dál! :-)

A za druhé, tenhle týden mi skončila škola. Všechno už mám odprezentováno, odevzdáno, dokonce už mám za sebou i jednu zkoušku (Rate ihr von welchem Fach!:-). Takže dopsat poslední esej, příští týden udělat brutální zkoušku z vulkanologie a pak už zbývá jen květnová exkurze do blízkosti ledovců.

No a za měsíc a kousek už budu doma :-)

Takhle to dopadne, když léto vítáte moc bouřlivě :-)

Vulkanologická konference "Magma - The Hot Stuff"

Ve škole se rozhodli zpříjemnit nám pátek 13. a naplánovali nám na toto datum vulkanologickou konferenci, které jsme se všichni museli povinně zúčastnit a odprezentovat "náš oblíbený vulkán". Instrukce zněly asi takto: 

1) Minimální velikost posteru A1. 

2) Tisk si zařiďte sami. Pokud je nad vaše finanční možnosti nechat si to vytisknout v tiskárně za cca 500 Kč, můžete slepit odpovídající množství A4 a A3 do požadovaného formátu. 

S kolegyní jsme zajásaly a jaly se využít této možnosti a připravily si černobílé nízkonákladové postery velikosti A1 a A0 a rozkouskovaly je na jednotlivé A4. Vytiskly ve škole na ~ 1 Kč za stranu a doma slepily izolepou. Co nelícovalo úplně přesně jsme tam nějak domačkaly násilím. 

Nakonec samozřejmě většina lidí přišla s celobarevnými postery z tiskárny, a i ti, co měli postery slepované (mimo nás jen 2 kusy), je měli barevné. 

Takže jsme ve výsledku vypadaly jako socky. A já se svojí lámanou angličtinou ještě jako pako. 

Horší postery (fyzicky, ne obsahově! :-) už byly jen dva - jeden, co byly slepené dvě A3 k sobě, beze jména, a pak australanův poster, který si vytiskl texty a obrázky z wordu a nalepil je na barevnou čtvrtku A3 z obou stran. Nutno dodat že ho s tím vyhodili okamžitě :-) 

No a celé to nejlépe vystihuje následující fotka:

Fotky z posledních dní konečně nahrány

Dneska nám opět začala škola. Hodina byla velmi produktivní, takže slavnostně ohlašuju že všechny fotky na rajče jsou nahrány a pojmenovány! Jsou toho tři alba tak vesele prohlížejte, jako pomůcku pro prohlížení fotek z road tripu doporučuju požít mapičku z minulého příspěvku. Myslím že na nějaký dlouhý report z výletu se asi stejně nezmůžu, fotky mluví za vše a komentáře u nich jsou, tak je pak maximálně přidám do mapy, pokud by byl zájem :-)

A já jdu snad už konenčně dodělat poster na vulkanologickou konferenci kterou máme v pátek. I když se chcete učit a dělat věci do školy sebevíc, stejně se najde něco, co vám to překazí - mě momentálně dělníci naproti na střeše :) Snažili se využít hezkého počasí a vyměnit střechu, a stihli za dva dny jen uříznout komín a dát tam novou lepenku. Teď venku padá déšť se sněhem, tak sem zvědavá kdy budou pokračovat :-)

Okolo Islandu - první ochutnávka

Protože pilně pracuji na věcech do školy a nemám ani chvilku volného času, vůbec jsem dneska nestrávila slunečný den lovením kešek po Reykjavíku a nedělala jsem mapu našeho road tripu ... :-)

Pro přiblížení a popisky klikněte na tento odkaz: "Road trip around Iceland", začněte bodem "start" v Reykjavíku a objeďte celý ostrov po směru hodinových ručiček až po "cíl" opět v Reykjavíku  :-) 

Zobrazit místo Road trip around Iceland na větší mapě

Trošku v pressu :)

Ačkoliv to možná vypadá že se od posledního výletu nic nestalo a já nic nedělám, opak je pravdou - ve škole prezentuju, píšu testy, eseje, zvládám do toho i menší filmový festival :-) i na exkurze jezdím! A od středy máme navíc týden velikonočních  prázdnin, tak se nám povedlo udělat okružní jízdu kolem celého ostrova.

Ve škole mi už ale zbývají poslední dva týdny do konce výuky, tak mám teď celkem nabitý program a přes dohánění restů holt nějak nezbývá čas na psaní příspěvků a nahrávání fotek. Takže jakmile budu mít trošku víc času (anebo aspoň rychlejší internet ve škole), tak nahraju na rajče fotky z okružní jízdy, a z výletu na nejvyšší vodopád Islandu a snad i nějaké jarní fotky z Reykjavíku, protože jaro je už i tady! :-)

Veselé Velikonoce všem a abyste je měli islandské, přejezte se nadměrným množstvím čokoládových vajec! :-)

Výlet na poloostrov Snæfellsness

Dostalo se nám pozvání připojit se ke skupině lidí, kteří si chtěli pronajmout chatku na Snæfellsnessu. Předpověď byla víc než perfektní (sluníčko a teplo!) tak jsme s Lenkou dlouho neváhaly a rozhodly se jet. Sešli sme se u půjčovny, pronajali auta (nikdy bych nevěřila že se do malého Hyundaie vejdeme 4 i batohama :-) Naše kára byla osazena mnou, jakožto řidičem, Lenkou, Marti a Stefanem z Německa. 

Hot pot v lávovém poli

Z Reykjavíku jsme vyrazili v pátek v poledne na sever do Borganes, projeli tunelem pro fjordem, nakoupili zásoby v místním Vinbúdinu a při čekání na ostatní - skupina z jižní Evropy se ukázala být neskutečně pomalá :)  - plánovali, jak se trhneme od ostatních a co podnikneme. Sice nám to bylo zakázáno jednou kolegyní (osobně ji tipuju na studentku pedagogické fakulty ;-) ale stejně jsme se cestou na sever trhli a usadili se k hot potu uprostřed lávového pole. 

Pak už jsme jeli po vlastní ose - podívat se na čedičovou stěnu uprostřed ničeho, na maják do Stykkishólmuru, cestou kolem severního pobřeží viděli spoustu vodopádů a úžasný Kirkjufell (okolo něj jsme jen projeli, tak ho nikdo nevyfotil), a ještě další dva majáky na západě poloostrova a pak už do Hrúni na chatu. K večeři se servírovaly "penne ala Enzo" aneb těstoviny od Itala. Pro bližší představu - euroshopper těstoviny, mleté maso a omáčka ze sklenice :-) 

Takhle vypadá naprosto spokojený člověk :-)

S Lenkou jsme si namíchaly Beton a řekly si, že jen nakoukneme ven, jestli tam náhodou nebude polární záře... Byla. Skoro hodinu jsme ležely venku v trávě a nevěřícně zíraly na oblohu :-)

Druhý den ráno bylo nádherně, objeli jsme zbytek poloostrova, vylezli na kráter Saxhóll, prošli se po pobřeží na Dritvíku a v Arnarstapi, vystopovali dvě kešky a ještě jsme si zajeli ke dvěma vodopádům - Hraunfossar, který vytéká "zprostřed ničeho", a Barnafossu.
Pak už se začalo počasí dost kazit, ukazatele u cesty ukazovaly vítr o rychlosti 22 m/s a na řízení naší káry to už bylo dost znát, tak jsme vzdali pokus dojet do dalšího hot potu, a vzali to tunelem zpátky do Reykjavíku. 

Chatička Hrúni, ráno

Fotky z výletu jsou na rajčeti, přidám ještě pár postřehů:

1) Je třeba zapínat si kapsy u bundy. Nerada bych znova hledala klíče od auta v lávovém poli. :-)

2) Je třeba vypálit si nějakou hudbu do auta. Islandská rádia většinou jen mluví (hrůza!), a poslouchat celou cestu jedno CD pořád dokola není ideální (v našem případě to nebylo tak hrozný, měli jsme Pink Floyd :-)

3) Čím starší je lávové pole, tím je zelenější - tím je krásnější :-)

4) Jízda po Islandu za pěkného počasí je jedna radost! Za větru a deště už to je horší.

Západ slunce u vodopádů

5) Už vím jak použít samoobslužnou benzínku :-)

6) Pokud nemáte kreditku, jste nikdo a nemůžete nic. :-)

7) Když se zamkne malý Hyundai ze strany od spolujezdce, ostatní dveře zůstanou otevřené. Ráno mě to docela překvapilo :-)

Fotka pistasíustykki :-)

Byla jednou jedna pekárna. Byla plná moc dobrého pečiva a zákusků. A její největší nevýhodou bylo to, že ji postavili blízko školy a ještě k tomu ji mám teď po cestě domů ... Nejdřív jsme tam chodily na snúdury (šneky s polevou), pak když byl den koulí, tak na koule s krémem, a poslední dobou je naším favoritem pletenec plněný pistáciemi, přelitý čokoládou a karamelem a sypaný mandlemi.
A já, narozdíl od Lenky, mám i jeho fotku! :-)

Seltún a Krísuvík

V pátek odpoledne se změnila předpověď počasí na sobotu, tak jsme se s kolegyní za společného popíjení Becherovky s tonicem domluvily, že si uděláme menší stopovací výlet na geotermální pole Seltún a pokusíme se najít kešky v okolí. Počasí sice nakonec nebylo úplně špatné, po celou dobu víceméně svítilo sluníčko, ale foukal silný vítr, mrzlo a připadl sníh, takže o keškách jsme si mohly nechat jen zdát. Tak příště :-) 

Cestou tam nám zastavilo hned první (a jediné :-) auto které jelo tím směrem, nějaký vystudovaný geograf jel učit svého psa lovit bělokury :-) a cestou zpět nás vzali britští turisté, kteří ale nezvládli zpracovat Lenčin požadavek výstupu na autobusové zastávce a zajeli kamsi do háje, a pak z toho byli tak zmatení, že mě neodvezli ke kostelu, kde měli končit, ale vyložili mě na jiné autobusové zastávce :-)

Seltún, síra a sníh

H2S, smrdí jako pes :-)

Někde tam je :-)

Svetr

Hurá, tak už i já mám svůj islandský svetr! Po 2 měsících okukování typických vzorovaných kousků jsem se ale stala příliš vybíravou a měla sem naprosto jasnou představu, jak by měl "můj" svetr vypadat. Takový samozřejmě v běžných obchodech a s běžnými cenami není :-) 

Druhou variantou byl lehký svetřík bez vzoru, zase ovšem pěkné kousky mimo mé cenové možnosti. Takže když sem viděla tenhle v sekáči, bylo jasné, že se mnou odejde domů :-)

Uznávám, že na fotce vypadá trochu jako kus zátěžového koberce. 

Rozpoutané peklo aneb příspěvek ze školy

Abych si zvýšila četnost příspěvků o škole (nejsem tady přece jenom jen tak a kvůli jídlu! :-), musím přidat minulé cvičení z vulkanologie. Donutili nás koukat na film s českým názvem Rozpoutané peklo (anglicky Dante's Peak, viz ČSFD). Navíc teď musíme odevzdat report, ve kterém máme kromě prekurzorů erupce popsat, kde soudruzi v Hollywoodu udělali chyby. Podotýkám, že ve filmu jde o erupci stratovulkánu. Tak tedy chronologicky (mám z filmu celou A4 poznámek :-) největší hovadiny:

1) už 2 dny před erupcí se na dně hot potu objeví láva (a to uvaří dva koupače)

2) před erupcí unikající oxidy uhličitý a uhelnatý, které jsou jinak težší než vzduch, zabijí veverky nahoře na kopci. 

3) celou erupci doprovází zemětřesení o M aspoň 7-8 (a kulisy padají k zemi vcelku :-)

4) Pierce Brosnan  dokáže bravurně ovládat loďku v jezeře z kyseliny (!) pouze jednou rukou omotanou bundou, zatímco kyselina rozežrala celé dno loďky asi za 2 minuty... 

5) Pierce Brosnan  dokáže jet autem přes lávový proud (hahaha, přes pahoehoe lávový proud!! :-). 

6) Pierce Brosnan dokáže jet autem rychleji než pyroklastický proud.

7) Pierce Brosnan všechno přežije, a ještě zvládne zachránit i psa aby byl happy end úplný!

Pro ilustraci ještě přebal českého a amerického DVD, povšimněte si, že na obrázcích jsou naprosto odlišné typy erupcí :-)

http://filmy.heureka.cz/rozpoutane-peklo/

http://i11.photobucket.com/albums/a171/Belatrix/movies/dante.jpg

Tak tedy o bydlení

Moje nové bydlení má svá islandská specifika. Jestliže k bydlení u krůty se samo asociovalo slovo "sterilní" (člověk měl strach na něco sáhnout), tady se nabízí slovo "bordel" (i tady mám občas strach na něco sáhnout :-). Vím o sobě, že mám asi trochu jinak nastavené standarty pořádku, ale občas mám chuť začít řvát. Nejčastěji, když :

1) šlápnu na něco v kuchyni. Jako naschvál je to vždycky mokré a já mám čisté ponožky

2) šlápnu na něco kdekoliv jinde. V tomto případě je to mokré většinou jen v koupelně. Jinde je to suché a většinou to obsahuje třpytky. 

3) mě v kuchyni přivítají nedojedené vločky, nedopité zbytky, oschlé nakrájené ovoce ve všech možných koutech, jediný nůž olepený vedle toho, drobky na lince (a na zemi) ... toto mě většinou vítá odpoledne, ráno se snažím být v kuchyni první. 

4) se jdu osprchovat a musím předtím odklidit z vany stádo barbín.

5) otevřu ledničku a zjistím že se v mém másle udělal během dopoledne kráter (obsahující drobky!)

6) otevřu mrazák a zjistím že ta ryba, na kterou sem byla v sobotu pozvaná na večeři, byla nejspíš moje.

7) vyndám z ledničky mléko, ze kterého mi do kávy vypadne kus ledu.

A pak jsou tu věci, kvůli kterým sice neřvu, ale stejně mě poněkud zarážejí:

8) Vana je pod oknem. Z čirého skla. Do ulice. Jsme sice ve čtvrtém patře, ale pořád je naproti třípatrový dům. A dole chodník. 

9) Zjevně se tu rodiče střídají v hlídání dětí odpoledne po škole. Jinak si neumím vysvětlit, že se tu občas vyskytují cca 4 kusy, a vsadím se že mě pozorují klíčovou dírkou!

10) Holčička ráno kolem osmé odchází do školy, a celkem pravidelně spustí povyk, protože zcela zjevně ráda vstává. 3 dny v týdnu naštestí já vstávám dřív, ostatní 2 ji mám místo budíku.

Aby to nevypadalo, že tady jen přeskakuju kupky bordelu, chtěla jsem to doprovodit nějakým pěkným obrázkem. Ale nejdřív budu muset nějaký vyfotit :-)

Hudební víkend

Ačkoli mi kdysi někdo ohledně počasí řekl, že přírodu musíme přijímat s pokorou, předpověď na tento víkend byla vyloženě hnusná. Už asi 5 dní v kuse nám tu fouká "strong gale", tj. vítr o rychlostech 13-25 m/s, pravidelně každý den, a ne a ne přestat. Do toho sněhové a dešťové přeháňky, takže jeden den je venku 5 cm mokrého sněhu, další den z toho sluníčko a vítr udělají strašlivou břečku, a pak do toho celou noc prší, tak to aspoň rychle sleze, ale za den je to tam znova a dešťovosněhové kolečko se opakuje. 

Představa volného víkendu bez jakýchkoliv úkolů do školy, který musím strávit v pokoji se mi sice celkem zamlouvala, ale zjištění že zrovna tenhle víkend jsou 2 koncerty, které bych si nerada nechala ujít, a ještě k tomu zadarmo, se mi zamlouvalo ještě víc. 

Takže sem v pátek večer vzdala snahu přepracovat návrh své semestrální práce na Kvartérní prostředí, který se musel poslat do soboty, a s tím, že pokud to na aspoň nezkusím, tak budu litovat, jsem vyrazila na koncert Sólstafiru. Výsledkem byl pefektní zážitek, plný klub, a kapela hrající 2 hodiny v místnosti, kde se skoro nedalo dýchat (mají můj obdiv!).

V sobotu pak hrál Sykur, na který jsem se strašně těšila, ale pánové a dáma zklamali moje očekávání. To, že hráli pouze písničky z nového alba, by mi zas tak nevadilo, i když mám radši to předešlé, ale jinak se Sykur moc nepředvedli. Klub otvíral v devět, hrát začali o půlnoci, a po cca 40 minutách to zabalili s tím, že zpěvačka se necítí dobře. 

Takže nejsvětlejším bodem sobotního večera bylo pozvání na večeři od paní domácí. Na opravdickou konverzační večeři. Pokud si představíte moje konverzační dovednosti v češtině a vynásobíte je angličtinou, dostanete přibližný výsledek. Ale zapečená ryba s brambory a salátem byla skvělá. 

Příští týden peču na oplátku štrůdl. 

S pílí sobě vlastní

Ve škole se asi všichni zbláznili a naložili nám takových úkolů, že je pomalu nestíhám plnit. Teda stíhala bych, kdybych nedělala nic jiného, ale znáte mě :-) Zrovna když má člověk nejvíc práce, tak je venku tak krásně, že stejně nevydrží sedět dlouho u počítače, anebo naopak tak hnusně, že se přes nárazy větru o rychlosti 13 m/s a více přímo do okna a více stejně nemůže pořádně soustředit. Já se tím každopádně nenechávám rozhodit a s píli sobě vlastní se prokousávám zadanými úkoly, prezentacemi a návrhy na semestrální práci :)

Východ slunce cestou do školy

Náplň mých posledních dní :-)

Každý správný místní drsňák pije kókómjólk!

Výlet na jižní pobřeží

V neděli 4.3. jsme vyrazily na další výlet. Původně jsme měly v plánu poloostrov Reykjanes, majáky a geotermální pole, ale nikdo nechtěl jet s námi, tak jsem přijaly nabádku spolužačky Marty a jely okouknout krásy jižního pobřeží.

Bylo to krásné. :-)

Fotky z výletu mám na rajčeti, myslím že to celé ilustrují lépe než jakýkoliv text. Takže jenom krátce k mým dojmům, které na fotkách nejsou:

1) Přesvědčili jsme se o tom, že islandské počasí je nestálé a stačí chvilku počkat - viz duha u Skógafossu

2) Při pohledu na farmu Þorvaldseyri pod Eyjafjallajökull (neskloňuju) sem měla pocit, že jsem ji už někde viděla, a taky že jo, v přednáškách z vulkanologie. Schválně, najděte 10 rozdílů :-)

Levá část obrázku z http://www.flickr.com/photos/fredrikholm, pravá moje

3) Červné pláže jsou skutečně zvláštní. A pokud jsou složené z větších oblázků, vydávají při chůzi úžasný zvuk!

Černá pláž u Reynisdrangaru, pohled na Dyrhólaey, nejjižnější bod Islandu

4) Islandský hot dog předčil moje očekávání! Ve stánku v Selfossu jsme se cestou zpátky zastavili na "večeři". Ale musím uznat, že opečený rohlíček, párek, cibulka smažená i čerstvá na jemno a asi 3 druhy omáček navrch, to bylo něco neskutečného! K tomu ještě nejmenší hranolky jaké měli, malé - to znamená pro jednu osobu :-) (velké byly pro 5-6 lidí) a večeře byla jasná.

5) Jediným záporným bodem bylo to, že náš německý řidič měl pravděpodobně pocit, že se nachází na německé dálnici - jsem si skoro jistá, že nás vyfotil radar. A druhá věc, jezdit rychle po šotolinové cestě se nevyplácí, někde jsme ztatili kus zadního plastového krytu nárazníku.

Nové bydlo + fotky

* čtečka na kartu z foťáku zase začala fungovat, takže jsem přidala fotky :)

A to doslova, protože od včerejška bydlím v malém pokojíku ve čtvrtém patře, úplně nahoře pod střechou. Krůtu, u které jsem byla předtím, jsem vyměnila za paní s šestiletou dcerkou, ale doufám že horší, než akustický doprovod v minulém bytě to nebude, a to hned z několika důvodů:

1) V patře pode mnou nebydlí děvče co studuje zpěv a poslední měsíc si neustále nacvičovala skladbu od Lady Gaga. Už ji znám snad nazpaměť.

2) Nemám pokoj nad vchodovými dveřmi, které všichni místní obyvatelé zavírají tak, že s nimi třísknou.

3) Nemám okna na parkoviště, odkud pravidelně kolem sedmé odjíždějí aspoň 4 auta. 

4) Přes ulici není dům, ve kterém paní učí hře na hudební nástroje. Když sem se sem stěhovala, přišlo mi to velmi milé a kulturní, ale myslím že začínám nenávidět hoboj. 

5) V patře nade mnou není nikdo, kdo by se začal intenzivně pohybovat po jedenácté večer a diskutoval by se známými na chodbě. 

6) Nemám pokoj vedle kuchyně, takže teď si můžou lidi v kuchyni diskutovat jak dlouho chtějí!

První noc proběhla tak, že jsem usnula jako špalek a nevzbudilo mě ani zemětřesení o M 3,7 :-)

Jo, a odpoledne začalo sněžit, takže ráno mě moje kolo, které zatím parkuje přivázané ke značce, uvítalo asi 5 cm sněhu a zamrzlým zámkem.
A taky mám za sebou první cyklopád :-)

A ještě něco, krůta mi při odstěhovávání řekla, že se jí ten měsíc se mnou moc líbil, pochválila mě jak hezky umím uklízet, a že se stěhuje na měsíc na Floridu. Určitě jí budu moc chybět :-)

Výhled z kuchyně

Výhled z mého okna

Cesta k moři

Sága Air Berlin

Vzhledem k tomu, že sága je pro Island typickým literárním žánrem, nemohu nenapsat co se nám zase přihodilo. 

Začátkem února jsme s kolegyní usoudily, že bylo vhodné zabookovat letenky domů, abychom měly dobrou cenu. V termálu nám Verča řekla, že letí s Air Berlínem, tak jsme to zkontrolovaly, zkonzultovaly, a 5.2. se rozhodly zakoupit letenky. Celý bookovací proces proběhl bez problémů, akorát po jeho skončení nedorazil potvrzovací email. Nechaly jsme to pár dní odstát a pak napsali drahé společnosti, že jsme neobdržely potvrzení. Přišla nám však pouze odpověď z automatu, že se naší žádostí budou co nejdříve zabývat, ale vzhledem k tomu, že toho mají hodně, ozvou se nám do tří týdnů. To jsem vypěnila poprvé. A Verča nám mezitím řekla, že měla problémy s platbou, a řešila to s nima po mailech celý týden! Pak pomohlo přebookování. 

Do týdne se nic nedělo, ani se nám nestrhly peníze z účtu, tak jsme neváhaly a zabookovaly letenky znovu. Po týdnu dorazil email, že u naší rezervace, té druhé (!!) je problém s kartou, a že se jim máme co nejrychleji zavolat a vyřešit to. Následovala výměna několika emailů, které vždycky skončily tím, že mají problém s kartou a musím  jim co nejdřív zavolat. Ovšem, česká linka byla zdarma (800) tzn. že se na ní ze zahraničí nedovolám. Musela jsem tedy poprosit kamarádku v Čechách, aby to vyřídila za mě. 

Telefonické vyřizování se táhlo další skoro 2 týdny, za prvé jsme se dozvěděly, že nemáme žádnou možnost ty letenky stornovat, že by nám za ně strhly plnou částku (jak, když nebyli schopní si ji strhnout ani jako normální platbu?). Jednou nám bylo dokonce doporučeno, že máme letenky zaplatit v hotovosti v Keflavíku na letišti. Po dotázání se mailem na letišti nám zase bylo sděleno, že tam žádný Air Berlin není a není tudíž kde zaplatit. Ještě že jsme tam těch 60 km nejely. To sem vypěnila poněkolikáté. 

A teprve poté, co ně kamarádka křičela do telefonu, po dlouhých 22 dnech, přišlo potvrzení!!! Takže, domů, resp. do Berlína, letíme 25.5.!! Doufám že ty sendviče v letadle budou stát za to, a pokud ne, curry wurst to jistí! :-)

Říkejte mi biker

Hurá, po měsící shánění a hrůzy z toho, že už to z nové adresy nebudu stíhat do školy za 12 minut, jsem konečně zakoupila kolo! Vydala sem se pěšmo do vedlejšího města - předměstí - podívat jestli bicykl vypadá opravdu tak špatně jako na fotce v inzerátu. I tentokrát sem byla připravená smlouvat, ale nakonec nebylo třeba, paní mi hned na začátku řekla že mi ho nechá levněji, tak nebylo nad čím dlouho uvažovat a domů už jsem nemusela pěšky. 

Kolo je typicky islandské - zrezlé, protože přes zimu stojí venku přivázané k okapu :-)  

Karnevalový týden na Islandu

Karneval v Reykjavíku se honosí názvem "karnevalový týden", ale co jsem pochopila, jedná se o tři dny. V pondělí se slaví pojídáním koulí naplněných krémem, obdoba našich větrníků.

Splněno.

V úterý je hlavním úkolem dne přežrat se hrachovou polévkou a soleným jehněčím. Nakonec mi bylo sděleno, že se můžu přežrat čímkoliv. Tak jsem to zvládla těstovinami se sýrem a špenátem, a pak navrch ještě kávou a lokálním zákuskem z místní pekárny - čokoládový snúður.
Splněno.

Ve středu chodí děti po městě v maskách, prolejzají obchody, a když zazpívají u kasy, dostanou sladkost. My jsme s kolegyní vyrazily taky, pro případ že by nám padnul do oka nějaký ten kostým na večer. To se nakonec nestalo, ale padlo nám do oka spousty jiných věcí, já jsem úspěšně usmlouvala dva šátky a ještě k tomu dostala bonbón navrch aniž bych musela zpívat! Na večer se tedy asi vyfešákujeme pouze standartně. (Na místní poměry, samozřejmě, na naše dost nestandartně!)
Jinak, karneval tady berou dost vážně, tenhle maskot studijního informačního systému na mě vykoukl ráno po probuzení:

Co dodat, snad jen to, že večer jsme si tentokrát opravdu užily!