Letošní letní semestr (léto rozuměj leden-květen) trávím na Islandu. Vždycky jsem se sem chtěla podívat, tak proč ne rovnou na 5 měsíců na studia? Na rozdíl od mnoha svých blogujících přátel jsem se rozhodla, že blog používat nebudu, ale poslední dobou mám pocit, že se mi přihodilo až příliš mnoho zvláštních věcí, které musím nějak odventilovat a sdělit domů :) Takže pěkně od začátku...
Začalo to jednoho nenápadného listopadového dopoledne, kdy jsem odřekla práci jen kvůli tomu, abych v 11.00 rozeslala kvanta žádostí o ubytování, abych ještě měla z čeho vybírat. Nevím proč jsem předpokládala že na druhé straně budou sedět nových klientů chtiví landlordi a že studenti se o levné ubytování servou do krve :) paní co mi odepsala se zdála být celkem milá, pokoj byl v centru za přijatelnou cenu, tak sem kývla a ostatní, co mi odpověděli třeba až po týdnu, zdvořile odmítla. Ani ne týden po zaplacení zálohy přišlo první varování od současného studentského podnájemníka: paní rozhodně není tak milá jak se zdá a navíc je s ní sdílen celý byt. OK, nic co bych nezvládla, však jsem nekonfliktní tiché děvče!
Po příjezdu probíhalo všechno v pořádku, ostatní spolubydlící byly v pohodě, ale nějak moc si spolu rozuměly, tak často vysedávaly v kuchyni a povídaly si. To neměly dělat :) Konflikt v podobě rozlícené paní domácí s argumenty typu "jestli si chcete povídat u čaje, jděte si do kavárny", "pronajímáte si pokoj a ne jídelnu" nemohl vést jinam než k větě "chceme se odstěhovat". Děvčata si s paní domácí ještě párkrát vyměnila názory, což vedlo k dramatickému bouchání dveřmi, hlasité hudbě a vypínání routeru, a po třech týdnech se odstěhovala. V této atmosféře jsem se samozřejmě začala poohlížet i po jiných možnostech bydlení, což sem paní domácí naznačila. Na druhou stranu, pokoj je pěkný, není předražený, je v centru a blízko školy.. Paní mě ovšem dokonale uzemnila s tím, že jak jsem říkala, že možná půjdu jinam, tak že by to bylo dobré, protože se chce v polovině března odstěhovat do zahraničí. Takže se stěhovat budu, důležitá rozhodnutí se vždycky udělají sama. A tady začíná moje pravá islandská sága.
