Výlet na poloostrov Snæfellsness

Dostalo se nám pozvání připojit se ke skupině lidí, kteří si chtěli pronajmout chatku na Snæfellsnessu. Předpověď byla víc než perfektní (sluníčko a teplo!) tak jsme s Lenkou dlouho neváhaly a rozhodly se jet. Sešli sme se u půjčovny, pronajali auta (nikdy bych nevěřila že se do malého Hyundaie vejdeme 4 i batohama :-) Naše kára byla osazena mnou, jakožto řidičem, Lenkou, Marti a Stefanem z Německa. 

Hot pot v lávovém poli

Z Reykjavíku jsme vyrazili v pátek v poledne na sever do Borganes, projeli tunelem pro fjordem, nakoupili zásoby v místním Vinbúdinu a při čekání na ostatní - skupina z jižní Evropy se ukázala být neskutečně pomalá :)  - plánovali, jak se trhneme od ostatních a co podnikneme. Sice nám to bylo zakázáno jednou kolegyní (osobně ji tipuju na studentku pedagogické fakulty ;-) ale stejně jsme se cestou na sever trhli a usadili se k hot potu uprostřed lávového pole. 

Pak už jsme jeli po vlastní ose - podívat se na čedičovou stěnu uprostřed ničeho, na maják do Stykkishólmuru, cestou kolem severního pobřeží viděli spoustu vodopádů a úžasný Kirkjufell (okolo něj jsme jen projeli, tak ho nikdo nevyfotil), a ještě další dva majáky na západě poloostrova a pak už do Hrúni na chatu. K večeři se servírovaly "penne ala Enzo" aneb těstoviny od Itala. Pro bližší představu - euroshopper těstoviny, mleté maso a omáčka ze sklenice :-) 

Takhle vypadá naprosto spokojený člověk :-)

S Lenkou jsme si namíchaly Beton a řekly si, že jen nakoukneme ven, jestli tam náhodou nebude polární záře... Byla. Skoro hodinu jsme ležely venku v trávě a nevěřícně zíraly na oblohu :-)

Druhý den ráno bylo nádherně, objeli jsme zbytek poloostrova, vylezli na kráter Saxhóll, prošli se po pobřeží na Dritvíku a v Arnarstapi, vystopovali dvě kešky a ještě jsme si zajeli ke dvěma vodopádům - Hraunfossar, který vytéká "zprostřed ničeho", a Barnafossu.
Pak už se začalo počasí dost kazit, ukazatele u cesty ukazovaly vítr o rychlosti 22 m/s a na řízení naší káry to už bylo dost znát, tak jsme vzdali pokus dojet do dalšího hot potu, a vzali to tunelem zpátky do Reykjavíku. 

Chatička Hrúni, ráno

Fotky z výletu jsou na rajčeti, přidám ještě pár postřehů:

1) Je třeba zapínat si kapsy u bundy. Nerada bych znova hledala klíče od auta v lávovém poli. :-)

2) Je třeba vypálit si nějakou hudbu do auta. Islandská rádia většinou jen mluví (hrůza!), a poslouchat celou cestu jedno CD pořád dokola není ideální (v našem případě to nebylo tak hrozný, měli jsme Pink Floyd :-)

3) Čím starší je lávové pole, tím je zelenější - tím je krásnější :-)

4) Jízda po Islandu za pěkného počasí je jedna radost! Za větru a deště už to je horší.

Západ slunce u vodopádů

5) Už vím jak použít samoobslužnou benzínku :-)

6) Pokud nemáte kreditku, jste nikdo a nemůžete nic. :-)

7) Když se zamkne malý Hyundai ze strany od spolujezdce, ostatní dveře zůstanou otevřené. Ráno mě to docela překvapilo :-)

Fotka pistasíustykki :-)

Byla jednou jedna pekárna. Byla plná moc dobrého pečiva a zákusků. A její největší nevýhodou bylo to, že ji postavili blízko školy a ještě k tomu ji mám teď po cestě domů ... Nejdřív jsme tam chodily na snúdury (šneky s polevou), pak když byl den koulí, tak na koule s krémem, a poslední dobou je naším favoritem pletenec plněný pistáciemi, přelitý čokoládou a karamelem a sypaný mandlemi.
A já, narozdíl od Lenky, mám i jeho fotku! :-)

Seltún a Krísuvík

V pátek odpoledne se změnila předpověď počasí na sobotu, tak jsme se s kolegyní za společného popíjení Becherovky s tonicem domluvily, že si uděláme menší stopovací výlet na geotermální pole Seltún a pokusíme se najít kešky v okolí. Počasí sice nakonec nebylo úplně špatné, po celou dobu víceméně svítilo sluníčko, ale foukal silný vítr, mrzlo a připadl sníh, takže o keškách jsme si mohly nechat jen zdát. Tak příště :-) 

Cestou tam nám zastavilo hned první (a jediné :-) auto které jelo tím směrem, nějaký vystudovaný geograf jel učit svého psa lovit bělokury :-) a cestou zpět nás vzali britští turisté, kteří ale nezvládli zpracovat Lenčin požadavek výstupu na autobusové zastávce a zajeli kamsi do háje, a pak z toho byli tak zmatení, že mě neodvezli ke kostelu, kde měli končit, ale vyložili mě na jiné autobusové zastávce :-)

Seltún, síra a sníh

H2S, smrdí jako pes :-)

Někde tam je :-)

Svetr

Hurá, tak už i já mám svůj islandský svetr! Po 2 měsících okukování typických vzorovaných kousků jsem se ale stala příliš vybíravou a měla sem naprosto jasnou představu, jak by měl "můj" svetr vypadat. Takový samozřejmě v běžných obchodech a s běžnými cenami není :-) 

Druhou variantou byl lehký svetřík bez vzoru, zase ovšem pěkné kousky mimo mé cenové možnosti. Takže když sem viděla tenhle v sekáči, bylo jasné, že se mnou odejde domů :-)

Uznávám, že na fotce vypadá trochu jako kus zátěžového koberce. 

Rozpoutané peklo aneb příspěvek ze školy

Abych si zvýšila četnost příspěvků o škole (nejsem tady přece jenom jen tak a kvůli jídlu! :-), musím přidat minulé cvičení z vulkanologie. Donutili nás koukat na film s českým názvem Rozpoutané peklo (anglicky Dante's Peak, viz ČSFD). Navíc teď musíme odevzdat report, ve kterém máme kromě prekurzorů erupce popsat, kde soudruzi v Hollywoodu udělali chyby. Podotýkám, že ve filmu jde o erupci stratovulkánu. Tak tedy chronologicky (mám z filmu celou A4 poznámek :-) největší hovadiny:

1) už 2 dny před erupcí se na dně hot potu objeví láva (a to uvaří dva koupače)

2) před erupcí unikající oxidy uhličitý a uhelnatý, které jsou jinak težší než vzduch, zabijí veverky nahoře na kopci. 

3) celou erupci doprovází zemětřesení o M aspoň 7-8 (a kulisy padají k zemi vcelku :-)

4) Pierce Brosnan  dokáže bravurně ovládat loďku v jezeře z kyseliny (!) pouze jednou rukou omotanou bundou, zatímco kyselina rozežrala celé dno loďky asi za 2 minuty... 

5) Pierce Brosnan  dokáže jet autem přes lávový proud (hahaha, přes pahoehoe lávový proud!! :-). 

6) Pierce Brosnan dokáže jet autem rychleji než pyroklastický proud.

7) Pierce Brosnan všechno přežije, a ještě zvládne zachránit i psa aby byl happy end úplný!

Pro ilustraci ještě přebal českého a amerického DVD, povšimněte si, že na obrázcích jsou naprosto odlišné typy erupcí :-)

http://filmy.heureka.cz/rozpoutane-peklo/

http://i11.photobucket.com/albums/a171/Belatrix/movies/dante.jpg

Tak tedy o bydlení

Moje nové bydlení má svá islandská specifika. Jestliže k bydlení u krůty se samo asociovalo slovo "sterilní" (člověk měl strach na něco sáhnout), tady se nabízí slovo "bordel" (i tady mám občas strach na něco sáhnout :-). Vím o sobě, že mám asi trochu jinak nastavené standarty pořádku, ale občas mám chuť začít řvát. Nejčastěji, když :

1) šlápnu na něco v kuchyni. Jako naschvál je to vždycky mokré a já mám čisté ponožky

2) šlápnu na něco kdekoliv jinde. V tomto případě je to mokré většinou jen v koupelně. Jinde je to suché a většinou to obsahuje třpytky. 

3) mě v kuchyni přivítají nedojedené vločky, nedopité zbytky, oschlé nakrájené ovoce ve všech možných koutech, jediný nůž olepený vedle toho, drobky na lince (a na zemi) ... toto mě většinou vítá odpoledne, ráno se snažím být v kuchyni první. 

4) se jdu osprchovat a musím předtím odklidit z vany stádo barbín.

5) otevřu ledničku a zjistím že se v mém másle udělal během dopoledne kráter (obsahující drobky!)

6) otevřu mrazák a zjistím že ta ryba, na kterou sem byla v sobotu pozvaná na večeři, byla nejspíš moje.

7) vyndám z ledničky mléko, ze kterého mi do kávy vypadne kus ledu.

A pak jsou tu věci, kvůli kterým sice neřvu, ale stejně mě poněkud zarážejí:

8) Vana je pod oknem. Z čirého skla. Do ulice. Jsme sice ve čtvrtém patře, ale pořád je naproti třípatrový dům. A dole chodník. 

9) Zjevně se tu rodiče střídají v hlídání dětí odpoledne po škole. Jinak si neumím vysvětlit, že se tu občas vyskytují cca 4 kusy, a vsadím se že mě pozorují klíčovou dírkou!

10) Holčička ráno kolem osmé odchází do školy, a celkem pravidelně spustí povyk, protože zcela zjevně ráda vstává. 3 dny v týdnu naštestí já vstávám dřív, ostatní 2 ji mám místo budíku.

Aby to nevypadalo, že tady jen přeskakuju kupky bordelu, chtěla jsem to doprovodit nějakým pěkným obrázkem. Ale nejdřív budu muset nějaký vyfotit :-)

Hudební víkend

Ačkoli mi kdysi někdo ohledně počasí řekl, že přírodu musíme přijímat s pokorou, předpověď na tento víkend byla vyloženě hnusná. Už asi 5 dní v kuse nám tu fouká "strong gale", tj. vítr o rychlostech 13-25 m/s, pravidelně každý den, a ne a ne přestat. Do toho sněhové a dešťové přeháňky, takže jeden den je venku 5 cm mokrého sněhu, další den z toho sluníčko a vítr udělají strašlivou břečku, a pak do toho celou noc prší, tak to aspoň rychle sleze, ale za den je to tam znova a dešťovosněhové kolečko se opakuje. 

Představa volného víkendu bez jakýchkoliv úkolů do školy, který musím strávit v pokoji se mi sice celkem zamlouvala, ale zjištění že zrovna tenhle víkend jsou 2 koncerty, které bych si nerada nechala ujít, a ještě k tomu zadarmo, se mi zamlouvalo ještě víc. 

Takže sem v pátek večer vzdala snahu přepracovat návrh své semestrální práce na Kvartérní prostředí, který se musel poslat do soboty, a s tím, že pokud to na aspoň nezkusím, tak budu litovat, jsem vyrazila na koncert Sólstafiru. Výsledkem byl pefektní zážitek, plný klub, a kapela hrající 2 hodiny v místnosti, kde se skoro nedalo dýchat (mají můj obdiv!).

V sobotu pak hrál Sykur, na který jsem se strašně těšila, ale pánové a dáma zklamali moje očekávání. To, že hráli pouze písničky z nového alba, by mi zas tak nevadilo, i když mám radši to předešlé, ale jinak se Sykur moc nepředvedli. Klub otvíral v devět, hrát začali o půlnoci, a po cca 40 minutách to zabalili s tím, že zpěvačka se necítí dobře. 

Takže nejsvětlejším bodem sobotního večera bylo pozvání na večeři od paní domácí. Na opravdickou konverzační večeři. Pokud si představíte moje konverzační dovednosti v češtině a vynásobíte je angličtinou, dostanete přibližný výsledek. Ale zapečená ryba s brambory a salátem byla skvělá. 

Příští týden peču na oplátku štrůdl. 

S pílí sobě vlastní

Ve škole se asi všichni zbláznili a naložili nám takových úkolů, že je pomalu nestíhám plnit. Teda stíhala bych, kdybych nedělala nic jiného, ale znáte mě :-) Zrovna když má člověk nejvíc práce, tak je venku tak krásně, že stejně nevydrží sedět dlouho u počítače, anebo naopak tak hnusně, že se přes nárazy větru o rychlosti 13 m/s a více přímo do okna a více stejně nemůže pořádně soustředit. Já se tím každopádně nenechávám rozhodit a s píli sobě vlastní se prokousávám zadanými úkoly, prezentacemi a návrhy na semestrální práci :)

Východ slunce cestou do školy

Náplň mých posledních dní :-)

Každý správný místní drsňák pije kókómjólk!

Výlet na jižní pobřeží

V neděli 4.3. jsme vyrazily na další výlet. Původně jsme měly v plánu poloostrov Reykjanes, majáky a geotermální pole, ale nikdo nechtěl jet s námi, tak jsem přijaly nabádku spolužačky Marty a jely okouknout krásy jižního pobřeží.

Bylo to krásné. :-)

Fotky z výletu mám na rajčeti, myslím že to celé ilustrují lépe než jakýkoliv text. Takže jenom krátce k mým dojmům, které na fotkách nejsou:

1) Přesvědčili jsme se o tom, že islandské počasí je nestálé a stačí chvilku počkat - viz duha u Skógafossu

2) Při pohledu na farmu Þorvaldseyri pod Eyjafjallajökull (neskloňuju) sem měla pocit, že jsem ji už někde viděla, a taky že jo, v přednáškách z vulkanologie. Schválně, najděte 10 rozdílů :-)

Levá část obrázku z http://www.flickr.com/photos/fredrikholm, pravá moje

3) Červné pláže jsou skutečně zvláštní. A pokud jsou složené z větších oblázků, vydávají při chůzi úžasný zvuk!

Černá pláž u Reynisdrangaru, pohled na Dyrhólaey, nejjižnější bod Islandu

4) Islandský hot dog předčil moje očekávání! Ve stánku v Selfossu jsme se cestou zpátky zastavili na "večeři". Ale musím uznat, že opečený rohlíček, párek, cibulka smažená i čerstvá na jemno a asi 3 druhy omáček navrch, to bylo něco neskutečného! K tomu ještě nejmenší hranolky jaké měli, malé - to znamená pro jednu osobu :-) (velké byly pro 5-6 lidí) a večeře byla jasná.

5) Jediným záporným bodem bylo to, že náš německý řidič měl pravděpodobně pocit, že se nachází na německé dálnici - jsem si skoro jistá, že nás vyfotil radar. A druhá věc, jezdit rychle po šotolinové cestě se nevyplácí, někde jsme ztatili kus zadního plastového krytu nárazníku.

Nové bydlo + fotky

* čtečka na kartu z foťáku zase začala fungovat, takže jsem přidala fotky :)

A to doslova, protože od včerejška bydlím v malém pokojíku ve čtvrtém patře, úplně nahoře pod střechou. Krůtu, u které jsem byla předtím, jsem vyměnila za paní s šestiletou dcerkou, ale doufám že horší, než akustický doprovod v minulém bytě to nebude, a to hned z několika důvodů:

1) V patře pode mnou nebydlí děvče co studuje zpěv a poslední měsíc si neustále nacvičovala skladbu od Lady Gaga. Už ji znám snad nazpaměť.

2) Nemám pokoj nad vchodovými dveřmi, které všichni místní obyvatelé zavírají tak, že s nimi třísknou.

3) Nemám okna na parkoviště, odkud pravidelně kolem sedmé odjíždějí aspoň 4 auta. 

4) Přes ulici není dům, ve kterém paní učí hře na hudební nástroje. Když sem se sem stěhovala, přišlo mi to velmi milé a kulturní, ale myslím že začínám nenávidět hoboj. 

5) V patře nade mnou není nikdo, kdo by se začal intenzivně pohybovat po jedenácté večer a diskutoval by se známými na chodbě. 

6) Nemám pokoj vedle kuchyně, takže teď si můžou lidi v kuchyni diskutovat jak dlouho chtějí!

První noc proběhla tak, že jsem usnula jako špalek a nevzbudilo mě ani zemětřesení o M 3,7 :-)

Jo, a odpoledne začalo sněžit, takže ráno mě moje kolo, které zatím parkuje přivázané ke značce, uvítalo asi 5 cm sněhu a zamrzlým zámkem.
A taky mám za sebou první cyklopád :-)

A ještě něco, krůta mi při odstěhovávání řekla, že se jí ten měsíc se mnou moc líbil, pochválila mě jak hezky umím uklízet, a že se stěhuje na měsíc na Floridu. Určitě jí budu moc chybět :-)

Výhled z kuchyně

Výhled z mého okna

Cesta k moři