S pílí sobě vlastní

Ve škole se asi všichni zbláznili a naložili nám takových úkolů, že je pomalu nestíhám plnit. Teda stíhala bych, kdybych nedělala nic jiného, ale znáte mě :-) Zrovna když má člověk nejvíc práce, tak je venku tak krásně, že stejně nevydrží sedět dlouho u počítače, anebo naopak tak hnusně, že se přes nárazy větru o rychlosti 13 m/s a více přímo do okna a více stejně nemůže pořádně soustředit. Já se tím každopádně nenechávám rozhodit a s píli sobě vlastní se prokousávám zadanými úkoly, prezentacemi a návrhy na semestrální práci :)

Východ slunce cestou do školy

Náplň mých posledních dní :-)

Každý správný místní drsňák pije kókómjólk!

Výlet na jižní pobřeží

V neděli 4.3. jsme vyrazily na další výlet. Původně jsme měly v plánu poloostrov Reykjanes, majáky a geotermální pole, ale nikdo nechtěl jet s námi, tak jsem přijaly nabádku spolužačky Marty a jely okouknout krásy jižního pobřeží.

Bylo to krásné. :-)

Fotky z výletu mám na rajčeti, myslím že to celé ilustrují lépe než jakýkoliv text. Takže jenom krátce k mým dojmům, které na fotkách nejsou:

1) Přesvědčili jsme se o tom, že islandské počasí je nestálé a stačí chvilku počkat - viz duha u Skógafossu

2) Při pohledu na farmu Þorvaldseyri pod Eyjafjallajökull (neskloňuju) sem měla pocit, že jsem ji už někde viděla, a taky že jo, v přednáškách z vulkanologie. Schválně, najděte 10 rozdílů :-)

Levá část obrázku z http://www.flickr.com/photos/fredrikholm, pravá moje

3) Červné pláže jsou skutečně zvláštní. A pokud jsou složené z větších oblázků, vydávají při chůzi úžasný zvuk!

Černá pláž u Reynisdrangaru, pohled na Dyrhólaey, nejjižnější bod Islandu

4) Islandský hot dog předčil moje očekávání! Ve stánku v Selfossu jsme se cestou zpátky zastavili na "večeři". Ale musím uznat, že opečený rohlíček, párek, cibulka smažená i čerstvá na jemno a asi 3 druhy omáček navrch, to bylo něco neskutečného! K tomu ještě nejmenší hranolky jaké měli, malé - to znamená pro jednu osobu :-) (velké byly pro 5-6 lidí) a večeře byla jasná.

5) Jediným záporným bodem bylo to, že náš německý řidič měl pravděpodobně pocit, že se nachází na německé dálnici - jsem si skoro jistá, že nás vyfotil radar. A druhá věc, jezdit rychle po šotolinové cestě se nevyplácí, někde jsme ztatili kus zadního plastového krytu nárazníku.

Nové bydlo + fotky

* čtečka na kartu z foťáku zase začala fungovat, takže jsem přidala fotky :)

A to doslova, protože od včerejška bydlím v malém pokojíku ve čtvrtém patře, úplně nahoře pod střechou. Krůtu, u které jsem byla předtím, jsem vyměnila za paní s šestiletou dcerkou, ale doufám že horší, než akustický doprovod v minulém bytě to nebude, a to hned z několika důvodů:

1) V patře pode mnou nebydlí děvče co studuje zpěv a poslední měsíc si neustále nacvičovala skladbu od Lady Gaga. Už ji znám snad nazpaměť.

2) Nemám pokoj nad vchodovými dveřmi, které všichni místní obyvatelé zavírají tak, že s nimi třísknou.

3) Nemám okna na parkoviště, odkud pravidelně kolem sedmé odjíždějí aspoň 4 auta. 

4) Přes ulici není dům, ve kterém paní učí hře na hudební nástroje. Když sem se sem stěhovala, přišlo mi to velmi milé a kulturní, ale myslím že začínám nenávidět hoboj. 

5) V patře nade mnou není nikdo, kdo by se začal intenzivně pohybovat po jedenácté večer a diskutoval by se známými na chodbě. 

6) Nemám pokoj vedle kuchyně, takže teď si můžou lidi v kuchyni diskutovat jak dlouho chtějí!

První noc proběhla tak, že jsem usnula jako špalek a nevzbudilo mě ani zemětřesení o M 3,7 :-)

Jo, a odpoledne začalo sněžit, takže ráno mě moje kolo, které zatím parkuje přivázané ke značce, uvítalo asi 5 cm sněhu a zamrzlým zámkem.
A taky mám za sebou první cyklopád :-)

A ještě něco, krůta mi při odstěhovávání řekla, že se jí ten měsíc se mnou moc líbil, pochválila mě jak hezky umím uklízet, a že se stěhuje na měsíc na Floridu. Určitě jí budu moc chybět :-)

Výhled z kuchyně

Výhled z mého okna

Cesta k moři