Sága Air Berlin

Vzhledem k tomu, že sága je pro Island typickým literárním žánrem, nemohu nenapsat co se nám zase přihodilo. 

Začátkem února jsme s kolegyní usoudily, že bylo vhodné zabookovat letenky domů, abychom měly dobrou cenu. V termálu nám Verča řekla, že letí s Air Berlínem, tak jsme to zkontrolovaly, zkonzultovaly, a 5.2. se rozhodly zakoupit letenky. Celý bookovací proces proběhl bez problémů, akorát po jeho skončení nedorazil potvrzovací email. Nechaly jsme to pár dní odstát a pak napsali drahé společnosti, že jsme neobdržely potvrzení. Přišla nám však pouze odpověď z automatu, že se naší žádostí budou co nejdříve zabývat, ale vzhledem k tomu, že toho mají hodně, ozvou se nám do tří týdnů. To jsem vypěnila poprvé. A Verča nám mezitím řekla, že měla problémy s platbou, a řešila to s nima po mailech celý týden! Pak pomohlo přebookování. 

Do týdne se nic nedělo, ani se nám nestrhly peníze z účtu, tak jsme neváhaly a zabookovaly letenky znovu. Po týdnu dorazil email, že u naší rezervace, té druhé (!!) je problém s kartou, a že se jim máme co nejrychleji zavolat a vyřešit to. Následovala výměna několika emailů, které vždycky skončily tím, že mají problém s kartou a musím  jim co nejdřív zavolat. Ovšem, česká linka byla zdarma (800) tzn. že se na ní ze zahraničí nedovolám. Musela jsem tedy poprosit kamarádku v Čechách, aby to vyřídila za mě. 

Telefonické vyřizování se táhlo další skoro 2 týdny, za prvé jsme se dozvěděly, že nemáme žádnou možnost ty letenky stornovat, že by nám za ně strhly plnou částku (jak, když nebyli schopní si ji strhnout ani jako normální platbu?). Jednou nám bylo dokonce doporučeno, že máme letenky zaplatit v hotovosti v Keflavíku na letišti. Po dotázání se mailem na letišti nám zase bylo sděleno, že tam žádný Air Berlin není a není tudíž kde zaplatit. Ještě že jsme tam těch 60 km nejely. To sem vypěnila poněkolikáté. 

A teprve poté, co ně kamarádka křičela do telefonu, po dlouhých 22 dnech, přišlo potvrzení!!! Takže, domů, resp. do Berlína, letíme 25.5.!! Doufám že ty sendviče v letadle budou stát za to, a pokud ne, curry wurst to jistí! :-)

Říkejte mi biker

Hurá, po měsící shánění a hrůzy z toho, že už to z nové adresy nebudu stíhat do školy za 12 minut, jsem konečně zakoupila kolo! Vydala sem se pěšmo do vedlejšího města - předměstí - podívat jestli bicykl vypadá opravdu tak špatně jako na fotce v inzerátu. I tentokrát sem byla připravená smlouvat, ale nakonec nebylo třeba, paní mi hned na začátku řekla že mi ho nechá levněji, tak nebylo nad čím dlouho uvažovat a domů už jsem nemusela pěšky. 

Kolo je typicky islandské - zrezlé, protože přes zimu stojí venku přivázané k okapu :-)  

Karnevalový týden na Islandu

Karneval v Reykjavíku se honosí názvem "karnevalový týden", ale co jsem pochopila, jedná se o tři dny. V pondělí se slaví pojídáním koulí naplněných krémem, obdoba našich větrníků.

Splněno.

V úterý je hlavním úkolem dne přežrat se hrachovou polévkou a soleným jehněčím. Nakonec mi bylo sděleno, že se můžu přežrat čímkoliv. Tak jsem to zvládla těstovinami se sýrem a špenátem, a pak navrch ještě kávou a lokálním zákuskem z místní pekárny - čokoládový snúður.
Splněno.

Ve středu chodí děti po městě v maskách, prolejzají obchody, a když zazpívají u kasy, dostanou sladkost. My jsme s kolegyní vyrazily taky, pro případ že by nám padnul do oka nějaký ten kostým na večer. To se nakonec nestalo, ale padlo nám do oka spousty jiných věcí, já jsem úspěšně usmlouvala dva šátky a ještě k tomu dostala bonbón navrch aniž bych musela zpívat! Na večer se tedy asi vyfešákujeme pouze standartně. (Na místní poměry, samozřejmě, na naše dost nestandartně!)
Jinak, karneval tady berou dost vážně, tenhle maskot studijního informačního systému na mě vykoukl ráno po probuzení:

Co dodat, snad jen to, že večer jsme si tentokrát opravdu užily!

Stříhám metr

Do stěhování do nového podnájmu zbývá necelých 10 dní, tak už obrazně stříhám metr. Současná paní domácí totiž svůj poslední měsíc zde v bytě pojala jako jeden velký mejdan, takže se jí tady pořád slejzají nějaké návštěvy. S tím souvisí to, že návštěvám pořád něco vyváří a zabere při tom celou kuchyni. Takže když přijdu domů vyhladovělá ze školy, poslední na co chci narazit, je kuchyňská linka pokrytá nádobím a kuchařkou, sporák plný pánví a halda vysmátých bab ve vedlejším pokoji, které často chodí diskutovat s kuchařkou do kuchyně. 

Jak já se těším na konec února .....

Hot River trip

Na sobotu hlásili pěkné počasí, tak sme s kolegyní uvažovaly, co podnikneme za výlet. Kolem deváté večer kolegyně objevila výlet do geotermálního údolí s posezením v horké řece, v 11 večer bylo vše domluveno, takže mě neváhala vzbudit a sdělit mi výsledek svého snažení: na výlet se jede!

Ráno jsme se sešly na místě srazu, 5 minut před stanovenou dobou setkání. Pak jsme čekaly ještě asi 45 minut, než se sešli všichni ostatní a mohla se půjčit auta. To nakonec proběhlo bez problémů a mohli jsme vyrazit vstříc Hveragerdi a geotermálnímu poli v jeho blízkosti. Po cca 3 km cesty údolím s množstvím bahenních sopek a pseudokráterů, kýčovitých panoramat a nepošlapaného sněhu jsme dorazili na místo určení. Tedy koupání.

Foto LV

Mentos + Diet Coke

Abychom si lépe dokázali představit sopečnou erupci a s ní nezbytně spojené početní úkony, předvedli jsme si to na cvičení z Vulkanologie v praxi. Rozdělili sme se do skupin, každá skupinka nafasovala 2 litrové láhve, 8 ks Mentos bez příchuti, jedno balení s příchutí (koupené omylem, později bylo empiricky zjištěno že ovocné Mentos s lehkou Colou nereagují za vzniku exploze) které jsme mohli sníst, a šlo se.

Jak to mělo asi vypadat:

Jak to nakonec vypadalo:

Winter lights festival

Ve čtvrtek nám začal Winter lights festival, v pátek byla muzejní noc a v sobotu noc bazénová. V programu v novinách jsme si s kolegyní zakroužkovaly akce kde se podavá něco zdarma, a pak ještě nějaká muzea, aby se neřeklo. 

Začalo to čtvrtečním zahájením festivalu: promítání světelné šou na průčelí místní katedrály za doprovodu místní alt. rockové kapely, následované varhanním koncertem a zajímavou akustickou produkcí (kvílení) jednoho pána, který po dobu produkce točil lasem. 

V pátek jsme vyrazily do Vikingského muzea plavby, na ochutnávku francouzských vín, do bývalého vězení ve sklepě pošty (používaného až do roku 1972), a pak na dvě akce, kde se měl podávat čaj, ale Muzeum of living art se ukázalo být až moc umělecké a čaj v kostele byl zase s týpkem, co kvílel a točil lasem, navíc byl podávan ve vinných sklenkách. 

V sobotu jsme vyrazily do Národního muzea, vydupaly si lístek zdarma, pak sme chtěly jít stavět Lego, ale ukázalo se že nejsme správná cílová skupina této výstavy (3+), tak sme plynule pokračovaly na tradiční blešák, kde sme jako vždy koupily chleba a uzené ryby, občerstvily se kávou a vyrazily do domu režiséra, zvaného Recycled House, který je celý postavený z nevyužitých věcí a odpadu. Dům byl naprosto otevřený veřejnosti, a když myslím naprosto, tak si to představte jako že se jednou ráno rozhodnete nechat dům otevřený a provázet v něm lidi nehledě na to, jaký je v něm bordel :-) ale podávaly se zde hamburgry a cola :-) 

bazének v suterénu, kdo by ho nechtěl? :-)

Budou podávány grilované hamburgery ... :-)

Recycled house

Po konzumaci jsme nečekaly na promítání filmu o Reykjavíku s následnou diskuzí a reflexí, ale vydaly se zpět do města. Dalším místem kde se měl podávat čaj byl klub přátel Číny. Ukazálo se být pravidlem, že místa, kde je čaj nabízen zdarma jsou nanejvýš podivná a nevyplatí se na ně chodit! Tančení podivných kruhových tanců a paní se znalostmi "Czech Republic? Hmmm ... Czechoslovakia! Bratislava!" nás velmi rychle vyhnalo pryč. Zbýval už jen další blešák, který se ukázal být skělým místem pro osvěžení garderoby a navíc zde prodávaly boty i holky s botami většími než 5 a půl :-) a ještě jsem to nevědomky usmlouvala :-)

Večer už jsme se jen přesunuly do bazénu, kde měl být hudební program, ale nebyl, aneb jedna kapela zahrála asi 3 písničky s hodinovým zpožděním, tak sme to v 11 večer zabalily a šly domů. 

Toliko ke kulturnímu víkendu :-)

Ryby

Vzhledem k tomu, že jídlo je velmi důležitou součástí mého života, bude se zde pravděpodobně záznamy o tom, co jsem kde a kdy jedla, vyskytovat velmi často :-) takže tentokrát o rybách.

Konečně mám možnost jíst ryby tak často jak jen chci! :-) Ryba je tu nejlevnější maso. A nejlepší večeře je ryba uzená! Udí skoro všechno, ale mezi nejlepší kousky kupodivu nepatří uzený losos, ale uzený siven. Má totiž o něco lehčí chuť než losos a je přibližně o třetinu levnější. Mezi další chutné kousky patří uzení sledi, lososi, makrely (na ty se teprve chystám). Jíst se to dá se vším, ať už s chlebem, nebo třeba s brambory (jak jinak!). Jeden příklad za všechny: uzený sleď a šťouchané brambory s cibulkou a se špenátem, a uzený siven s bramborem:

 

Počasí

Vzhledem k tomu, že mi stále chodí zprávy o tom jak na kontinetu mrzne, rozhodla jsem se vás všechny naštvat: Mám tady +7°C, sice zataženo, ale bez deště, a špačci venku řvou jak utržený ze řetězu :-)
(Však vy mi to oplatíte až budete mít 20°C a sluníčko a já pořád 7°C a déšť...)

Apfelstrudel

Protože kolega z Německa slavil narozeniny, nemohla sem upéct nic němečtějšího než štrůdl.

Kdopak se to chystá všechno sníst?

Jinak oslava byla velmi islandská: v plavkách na pláži za střídání deště, slunce a konstatního větru a horkou čokoládou :-)

Studentská zbytková kuchařka aneb Bramborové variace

Vzledem k tomu že první týdny v Reykjavíku jsem přežívala poze na toustech, a že 85 % veškeré zeleniny a ovoce chutná jinak než byste čekali, zaháním kurděje bramborovými variacemi. Základem jsou brambory, cibule a asi tak lžíce kari, a zbytek to, co je zrovna v lednici. Teď zrovna je tam červené zelí, listový špenát a strašně hnusný islandský sýr:

 Jednou tam byly i párky:

A tohle sice nevypadá nijak extrovně, ale chuťově to předčilo veškerá má očekávání. Půlku sem toho snědla dřív, než sem to stihla vyfotit: 

Poslední vitaminová variace, aneb když už mi zelí nejede a brambory dojdou. Ano milí rodičové, to zelené je špenát a jím ho naprosto dobrovolně! 

Home, sweet new home

Vzhledem ke své bytové situaci se poslední dobou probírám inzeráty na pronájem. Možností jsou spousty, ovšem snížením svého finančního limitu nabídek ubývá exponenciálně. Zatím mám na výběr mezi studentským domem připomínajícím squat, garáží přestavěnou na rekreační objekt, pokojem v ubytovně Armády spásy, a podkrovním pokojíčkem u jedné vcelku sympatické paní. Uvidím, co nakonec vyhraje. 

Bleskový internet

Takhle prosím vypadá přečerpaný limit na stahování:

Naštěstí už začal nový měsíc, tak se dá na bytě surfovat zase za normálních podmínek.